Časté dotazyico.png 

 

Zvýší se pouze nepatrně. První kolo, by měla být schopna provést jakákoliv osoba zabývající se rozvojem či investicemi obce, města či kraje, přičemž v každé částí je detailní návod, jak jednotlivé kroky hodnocení provést.

Ve druhém kole se hodnocení ujímají úřadem vybraní specialisté na konkrétní oblasti (např. dopravní plánování, hodnocení dopadů na životní prostředí, socioekonomických jevů apod.)

V období realizace či v období po ukončení realizace projektu bude bodování každého dopadu provedeno ještě v členění na období realizace projektu a období po ukončení realizace zvlášť – vše je zohledněno v matici hodnocení významnosti dopadů (2. kolo hodnocení). V případě, že bude výsledná hodnota za období realizace a období po ukončení realizace projektu odlišná, bude se posuzovat významnost dopadů u vyšší hodnoty bodového součtu

Doposud se pro hodnocení projektů využívaly převážně studie proveditelnosti spolu s posouzením nákladů a přínosů (cost-benefit analýza; CBA). Tyto metody sice v obecné rovině hodnocení územních dopadů předpokládají, v praxi se však posouzení soustředí především na výslednou účinnost a finanční náročnost. Jinými slovy, hodnotitel si sám určuje dopady, kterými se v hodnocení bude zabývat. Výsledky takového posuzování tedy nemusí zahrnout takové územní dopady, které jsou špatně vyčíslitelné a z hlediska cílů projektu vedlejší, nicméně v území se mohou významně projevit.

Nová metodika je určena především pro hodnocení projektů veřejných výdajových programů. Zohledňuje různorodost území a jedinečnost zásahů. Umožňuje hodnotit širokou škálu dopadů a jejich významnost. Posuzuje projekty již ve fázi záměru, kdy odhaduje rozsah potenciálních dopadů a jejich závažnosti a dále nasměruje uživatele metodiky na to, v jakých oblastech a o čem konkrétně bude třeba pro další hodnocení získat informace.Umožňuje hodnotit projekty i po realizaci.

Těsnou blízkostí je zde myšleno ochranné pásmo území se zvláštním režimem ochrany. Podle Zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) je ochranné pásmo definováno v zakládací listině území se zvláštním režimem ochrany. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území.

Obsah a náležitosti návrhů zvláště chráněného území či jeho ochranného pásma nebo vymezení zón národního parku či chráněné krajinné oblasti stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.